Slovo vegetarián dnes většina lidí chápe jako označení pro člověka, který nejí maso. Jenže původní význam tohoto slova byl mnohem hlubší a jiný, než jak se běžně vykládá. Když se podíváme na jeho původ, zjistíme, že se netýká jen jídla, ale celého způsobu života.
Pochází z latinského vegetus, což znamená „živý, čilý, plný života“. Když se v Anglii roku 1847 založila první Vegetariánská společnost, šlo o označení pro lidi, kteří žili v souladu s přírodou, s úctou k životu a s vědomím, že skutečný život znamená být živý nejen tělem, ale i duchem – čistý, soucitný, probuzený. Vegetarián tehdy neznamenal jen člověka, který nejí maso, ale někoho, kdo se živí rostlinnou stravou a žije tak, aby nikomu neubližoval – ani zvířatům, ani lidem, ani sobě. Dnes bychom takového člověka spíše nazvali veganem, protože původní vegetarián odmítal i mléko, vejce nebo med – tedy vše, co pochází z utrpení zvířat.
Postupem času se však význam slova vegetarián zúžil a změkl. Začalo se rozlišovat mezi různými formami „vegetariánství“ podle toho, jaké živočišné produkty člověk ještě přijímá. Tím se z původní duchovní filozofie stala jen otázka diety. Málokdo si dnes uvědomuje, že vegetariánství původně vycházelo z hlubokého porozumění zákonům života – z poznání, že všechno živé je projevem jedné božské energie, a že zabíjet nebo využívat druhé bytosti kvůli vlastnímu požitku odporuje samotné podstatě lidskosti.
Vegetariánství a védy
Tento pohled je krásně vyjádřen ve védské tradici, kde se princip nenásilí (ahimsá) považuje za základ duchovního života. Védy učí, že každá bytost má duši – stejnou jiskru života, jakou má člověk – a že strava, která vzniká bez utrpení, očišťuje tělo i mysl. Ve Šrímad Bhágavatamu (3.29.15) se říká, že „Oddaný proto jí pouze prasādam, potravu nabídnutou Nejvyššímu Pánu, a Kṛṣṇa říká, že přijímá potravu z rostlinné říše, kterou Mu oddaný s oddaností nabízí. Oddaný má Kṛṣṇovi nabízet rostlinnou potravu.“ Tento verš nám připomíná, že pravá výživa není jen otázkou chutí, ale především vědomí a úcty. Člověk, který jí jídlo nabídnuté Bohu, se očišťuje – nejen od karmy spojené se zabíjením, ale i od hrubosti a nevědomosti, která přichází s násilím.
Kṛṣṇa v Bhagavad-gítě (9.26) sám říká: „Kdo Mi s láskou a oddaností nabídne list, květ, plod nebo trochu vody, přijmu to.“ Tento verš jasně vymezuje, že Nejvyšší Pán přijímá pouze potravu z rostlinné říše – a to takovou, která nevzniká zabíjením. Proto oddaný nevaří ani nejí nic, co by znamenalo zbytečné ničení života.
Vegetariánství a nenásilí
Zásada ahimsá, tedy nenásilí, učí člověka rozeznávat mezi tím, co je pro život přirozené, a tím, co je spojeno s bolestí a utrpením jiných bytostí. I v rostlinné říši existuje rozdíl mezi potravinami, které lze získat bez zničení celé rostliny, a těmi, při jejichž sklizni rostlina hyne. Například když utrhneme jablko, plod nebo list, rostlina žije dál. Ale když vytrhneme mrkev, cibuli nebo květák, zničíme celý životní organismus rostliny. Proto tradiční védská kultura, která staví na nenásilí a úctě ke všemu živému, doporučuje vyhýbat se takovým druhům potravy, jejichž získání znamená ukončení života rostliny.
Oddaný, který chápe tento princip, se snaží žít tak, aby co nejméně zasahoval do rovnováhy přírody. Jí potravu, která je nabídkou Bohu – prasādam – tedy jídlo očištěné oddaností a láskou. Taková strava očišťuje nejen tělo, ale i srdce.
Skutečný vegetarián tedy nežije jen bez masa. Žije s úctou ke všemu živému, živí se rostlinnou stravou, která neničí, ale živí – a která očišťuje tělo i mysl. Být vegetariánem v původním smyslu znamená žít vědomě, s pokorou a s vděčností vůči přírodě a Bohu. Znamená to žít tak, abychom podporovali život, nikoli smrt. Vegetarián v pravém slova smyslu je člověk, který žije v životě – kdo nežije na úkor jiných, ale ve prospěch všech.
