Hluboko uvnitř srdce má každý člověk zapsáno, co zde na Zemi, v tomto hmotném světě má dělat, k čemu je předurčen. I když si to v každodenním bytí neuvědomuje, stále se podvědomě zabývá věcmi, které ho naplňují a to je dobrý stav. Pokud z podvědomí tyto věci přejdou do vědomí, nastává pro člověka ráj na zemi.

Bohužel, v mládí jsme nuceni se naučit spoustu úmyslných bloků a všelijakých různých dohod jak sami k sobě, tak k ostatním bytostem. Tyto nové programy nám jsou dennodenně opakovány, aby se takzvaně „zažili“ a dostali se hluboko do našeho podvědomí. Tím nastává takzvaná „přeinstalace“ podvědomí, kdy programy od našeho stvořitele, které nás udržují v naší vědomosti, jsou upozaďovány programy od samozvaných lidských autorit udržující nás v naší nevědomosti.

Hlavní část přeinstalace začíná kolem šestého roku života dítěte a pokračuje do patnáctého až dvacátého sedmého roku života dospělého jedince. Konečný věk je pohyblivý proto, že závisí na předpokladech konkrétní osoby, zda uctívá lidské autority nebo je vždy spojena s jednou jedinou autoritou. To už je pěkná hromada nasbíraných, nepotřebných podvědomostí. Úmyslně neříkám vědomosti, protože ty člověk za svůj život dokáže přehodnotit milionkrát. Bohužel, to co mu brání tyto vědomosti přehodnocovat je právě podvědomí, kde jsou uloženy spouštěcí a hlavně brzdící programy.

Nic ovšem není ztraceno, neboť lidský život je rozmanitý, živý a velmi výjimečný. Každá lidská bytost se dříve nebo později dostane do určitého bodu své existence, kdy začne přemýšlet o svém životě a životě kolem sebe. Pro každého je tento bod úplně jiný, neexistuje žádný návod, jak k tomuto bodu dojít a ani neexistuje jednotný spouštěcí mechanizmus pro tento bod. Já bych ho nazval slovy „Přehodnocující bod“ nebo chcete-li „Zmrtvýchvstání“. Člověk se začne na svět dívat jinýma očima. To, co například doteď denně používal, se mu nyní jeví naprosto zbytečné až skoro bych řekl směšné. Čas věnovaný večerní televizní zábavě je ten tam. Trávení tohoto volného času náhle odešlo i s televizním přijímačem do elektroodpadu. Aby taky ne, protože tyto věci se dají opravdu těžko strávit, nevolnost je jaksi na denním pořádku.

Co se to vlastně stalo, že se člověk takto změnil. Nezměnil, jen programy, které jsou nám vštěpovány mají nekvalitní chybový lidský kód a začnou se rozpadat. Následkem toho se upozaděné stvořitelovo programy dostávají do popředí a nastává pro člověka onen ráj na zemi. Tento bod potkal i nás a následkem mnoha a mnoha událostí, které se stali jsme dospěly až do těchto dnů, kdy Vám můžeme s radostí představit a ukázat, co všechno se dá „Vyrobit Doma“.